Uvěřili jsme, že síla větší než naše nám může navrátit duševní zdraví.
Jedna definice šílenství říká, že člověk opakovaně jedná stále stejným způsobem a pokaždé očekává, že dosáhne jiného výsledku. Každý z nás, kdo byl ovlivněn nemocí alkoholismu, zažil tuto, ale i jiné formy šílenství. Život s následky alkoholismu jiné osoby nám způsobil pokřivený pohled na život. Ať už je ale náš pohled na svět jakkoli zkreslený nebo ať už naše životy vypadají jakkoli nezvladatelně a nehledě na to, jaký dopad na nás má chování alkoholika, tak pomoc je dostupná.
Alkoholik nemůže vyléčit naše zranění a vyléčit je nemůže ani síla naší vůle, naše bystrost nebo naše vytrvalost. Obracet se na tyto zdroje znovu a znovu není o nic užitečnější – či příčetnější – než jít na parkoviště, abychom tam nakoupili potraviny. Jelikož jsme opakovaně selhali, když jsme se pokoušeli vyřešit naše těžkosti sami, tak si většina z nás nakonec uvědomila, že musíme hledat pomoc na slibnějším místě. To, co hledáme, je něco většího než naše vlastní schopnosti, je to zdroj pomoci, útěchy, vedení a síly bez hranic našich lidských omezení. Naše potřeba takovéto podpory se stala očividnou, ale tak mnoho našich potřeb zůstalo v minulosti neuspokojených, že se stěží odvažujeme doufat, že nalezneme takovou pomoc, jakou potřebujeme. V procesu práce na druhém kroku otevíráme naše srdce a mysl té možnosti, že taková síla by mohla skutečně v našich životech existovat.
Někteří z nás začnou tušit, že síla, která umí dělat to, co my sami neumíme, možná existuje, když poprvé přijdeme na setkání Al-anon a opravdu zažijeme okamžik úlevy od našeho trápení. Přišli jsme dovnitř s pocity úzkosti a zmatku, nejistí v tom, co hledáme, a jsme tedy většinou překvapení, když zjistíme, že se cítíme lépe a klidněji, když po setkání odcházíme. Dokonce, i když jsme byli rozzuření, plni studu nebo vedeni vinou, tak se na setkání Al-anon děje něco úžasného, něco transformujícího. My zcela nedokážeme pojmenovat, co přesně to „něco“ je, nebo pochopit proč odcházíme s větším pocitem klidu, než jsme měli při příchodu. Ale je to příliš dobré, abychom si toho nevšimli. Tak jdeme na další setkání a zjistíme, že to „něco“ je tam stále. Možná, opravdu jen možná, jsme našli nějakou sílu, která pro nás může udělat to, co jsme my sami pro sebe udělat nedokázali. Dospíváme k víře, že možná existuje Síla větší než ta naše, síla větší než alkoholismus.
Ve druhém kroku se to, co pro nás bylo nemožné, když jsme to dělali sami, stává uskutečnitelným, protože jsme se ocitli v přítomnosti něčeho, co převyšuje naše individuální lidské schopnosti. Jen tím, že jsme se zúčastnili setkání nebo se svěřili sponzorovi či vyhledali útěchu v literatuře Al-Anon, jsme se natáhli pro pomoc Síly větší než té naší a napojili jsme se na kolektivní moudrost našeho společenství.
Časem uvěříme, že pouze Síla větší než naše má moc nám navrátit duševní zdraví. Ve druhém kroku nemusíme věřit, že se to stane, stačí to, že by mohlo. Druhý krok je o možnosti a z tohoto důvodu je o naději.